Cesta na Antarktidu - Recenze

 

Cesta na Antarktidu - Recenze

Autor: Barbora Knappová
Nakladatelství: Dokořán
Rok vydání: 2008

 Báře bylo třináct, když se její rodiče rozhodli s ní a s jejími třemi mladšími sourozenci, vypravit na Antarktidu. V plánu byla cesta po Argentině a Chile, vzápětí plavba na ostrov Krále Jiřího a odtud na Nelson, ostrov, kde si svoji stanici založil český polárník Jaroslav Pavlíček. Po celou dobu svého pobytu na Antaktidě, ale i v jižní Americe si Bára poctivě vedla deník, ve kterém čtivě a pečlivě popisovala průběh výpravy. O několik let  později nalezla pod stromečkem knihu Cesta na Antarktidu, přesnou kopii jejího tehdejšího deníku . . .

Pokud se zajímáte trochu více o cestování a třeba i o polární oblasti, o Jaroslavu Pavlíčkovi, jste už pravděpodobně slyšeli. Já o sobě rozhodně nemůžu řící, že bych byla nějakým nadšencem do této tématiky, ale když jsem občas četla různé články o cestování, jeho jméno se tam občas objevilo. Ale až z deníku Báry Knappové jsem se dozvěděla, kdo to vlastně je a co na Antaktidě dělá. Zároveň jsem si uvědomila, jak nezvyklé je, že zemička jako my, má na Antarktidě vlastní stanici a to Eco Nelson, kterou zde založil právě již zmíněný pan Pavlíček. Mezi všemi těmi argentinskými, chilskými a čínskými stanicemi je ta naše opravdu výjimkou. Bára na ní strávila necelý měsíc, se svými rodiči tam pracovali a starali se o běžný chod stanice.

Bára popisuje svoji cestu typickým deníkovým způsobem, ale i přesto je to napsáno neuvěřitelně čtivým a zábavným způsobem. Ať už má se svými sourozenci na starosti sčítání tučňáků, nebo zrovna zdolává ledovec, autorka nám všechno podá jednoduchým stylem, ze kterého máme pocit, že jsme byli na Antarktidě s ní. Stále ale musíme pamatovat, že knížka je pouze deníkem třináctileté dívky, která zažila něco, co se nám ostatním jen tak nepoštěstí, a neočekávat od ní tedy žádné duchaplné věty nebo skvěle sestavený text.

V knize je dobře ukázáno, jak se žije v odlehlé oblasti, jak se dá přežít jenom s minimem a co to znamená být závislý sám na sobě. Na Antarktidě to není žádná odpočinková dovolená, Bára nám jasně představuje, kolik práce je na stanice a jak těžké tam může být sehnat obživu. Když jsem deník četla, opravdu jsem Báru a její tři mladší sourozence obdivovala, protože pochybuji, že já bych takovou cestu zvládla.

Cesta na Antarktidu zaujme už jen svým námětem, díky ní mě napadlo začít se zajímat o tuto oblast, uvědomila jsem si, jak zásadní jsou zdejší stanice pro budoucnost a co všechno nám může tento zapomenutý světadíl nabídnout. Po přečtení Cesty na Antarktidu začínám uvažovat o dalších knížkách týkajících se stanice Eco Nelson, ať už dvě knihy od samotného Jaroslava Pavlíčka nebo od jiných slavných osobností, které na stanici pobývaly.

Pokud máte možnost si Cestu na Antarktidu přečíst, rozhodně neváhejte. Nic tím neztratíte, knížka má pouhých 150 stránek a věřte, že dokáže příjemně překvapit. Knize dávám . . .

9/10