Měděný jezdec
Autor: Paullina SimonsováPřekladatel: Josef a Marie Orlovi
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 616
22.
červen roku 1941. Když se téměř sedmnáctiletá Taťána probudí do jasného
leningradského rána, netuší, že se jí toho dne dvakrát změní život. O
pár minut později už je ale všechno jinak. Němci napadli Sovětský svaz
navzdory příměří a začíná válka. Taťána ani její sourozenci nevnímají
válku jako velkou tragédii. Starší sestra Dáša myslí jen na mládence, do
kterého je čerstvě zamilovaná, Taťána je nadšená z představy míst,
která by navštívila, pokud by byli evakuováni a její dvojče Páša se
nemůže dočkat až narukuje do armády. Potom ale nastane ta druhá věc,
která Táně změní život. Potká jeho . . .
Je
to voják. Je vysoký. Je tmavovlasý. Jmenuje se Alexandr. A je odjinud.
Říká, že z Krymu. Taťána ho potkala na autobusové zastávce a už od
začátku z něj nemohla spustit oči stejně jako on z ní. Jakmile ovšem
dorazí domů, setká se z krutou realitou. Nejenže se musí začít
připravovat na horší časy, ale také zjistí, že Alexandr je vyvoleným
její starší sestry Dáši. Zatímco se nad Leningradem stahují mračna,
bojují Alexandr a Taťána svou vlastní bitvu. Přitažlivost mezi nimi se
nedá ignorovat, jakkoli se o to snaží. Brzy ovšem přicházejí mnohem
větší starosti - německá blokáda, všudypřítomný hlad a krutá ruská zima .
. .
Měděný
jezdec, Měděný jezdec . . . Co napsat o knize, která vám rozbuší srdce a
spustí slzy? Snad to, že po vás žádá tolik emocí, kolik jí nikdy
nemůžete dát, jelikož je nemáte. Nebo alespoň já jsem je neměla. Její
autorka se pustila do sepsání trilogie o páru, který musí vzdorovat
hrůzám 2. světové války. Je pravda, že příběh Taťány a Alexandra by mohl
skončit tak jak skončil, konec by to byl úctyhodný, ale věřím, že
autorka by poté musela vzdorovat celé armádě čtenářek, které by nebyly
ochotné se s tím smířit. Stejně jako já.
Paullině
Simonsové, autorce Měděného jezdce, se podařilo vytvořit cosi
neuvěřitelného. Toto není jen pouhý příběh vojáka a dívky, která ho
zoufale milovala. Navzdory tomu, že se příběh odehrává v kulisách kruté
blokády Leningradu a na frontě, je ve skutečnosti i o něčem jiném. O
lidské hlouposti, o lidské vlastnosti hledat výmluvy a o tom, jak
obtížný je vztah mezi dvěma lidmi, ať už jim v cestě stojí tisíce
překážek nebo ani jediná. A především o touze po svobodě a vůli přežít.
V
průběhu celé knihy sledujeme radikální proměnu většiny postav, ale i
některé osoby, které se zkrátka nikdy nezmění. Čteme o tom, jak se z
malé naivní Táničky, jejíž jedinou starostí se stávají uhrančivé oči
milovaného vojáka, stává dospělá žena, která musí bojovat, aby uchránila
svou rodinu. Přestože ty oči jsou stále důležité. Autorka mistrně
popsala to, jaké nesváry dokáže mezi lidmi vyvolat válka a k čemu jsou
ochotni snížit se jen aby ulevili svému strachu a svědomí.
Měděný
jezdec má něco přes šestset stránek. Mohu vás ujistit, že tato kniha je
přesně ta, u které se hodí napsat pouze šestset stránek, jelikož
uběhnou jako voda. Navzdory tomu, jak dlouhé časové období kniha
popisuje, mi nepřipadala dost dlouhá. Styl psaní je vytvořený právě tak,
aby ani na chvíli nedovolil čtenáři odtrhnout se od knihy a otáčet
stránku za stránku.
Příběh
z pera rusko-americké spisovatelky je výborně sepsaný, krásný, ale
zároveň neskutečně smutný. Pokud nechcete sledovat, jak na bílý papír
kanou vaše slzy, potom možná raději knížku nechte na poličce. Kniha
totiž zapůsobí tak, že ji budete milovat i nenávidět zároveň. Budete
vděčni, že vám tato kniha přišla do cesty a zároveň budete toužit po
tom, abyste ji nikdy nezačali číst. Příběh je to drásající, mučivý, ale
především, především nádherný. Knize dávám . . .
10/10
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Megaknihy.cz. O knize si můžete přečíst zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat